Hledání pravdy o ceně

Máte problém a často místo k lékaři jdete nejprve do lékárny, kde si chcete koupit nějaký doplněk stravy či lidově řečeno vitamín. Nabídka je v každém ohledu obrovská a množství reklam taktéž. Při koupi téměř jakéhokoliv časopisu narazíte na řadu článků a inzerci na tzv. doplňky stravy všeho zaměření. Reklama na tyto přípravky je dnes často i v televizi a rádiu. Na klouby, prostatu, únavu i klimakterické obtíže. Jak se ale v tom všem vyznat? Kolik co skutečně stojí, jak co funguje a co nefunguje?

To je přesně ono výše zmíněné hledání pravdy.

Klimakterické potíže

Jako příklad použijeme klimakterické obtíže, jimž jsou tyto stránky věnovány. Těmito potížemi jsou návaly horka, noční pocení, zvýšená nervozita, nespavost atd. Postihují ženy po menopauze (přechodu, klimakteriu), tedy převážně po 50. roce života. Takových žen je u nás několik stovek tisíc, některé zdroje uvádějí až 1,7 milionu žen. Téměř každá z těchto žen některé z klimakterických obtíží má, měla, a nebo bude mít. Intenzita zmíněných potíží je individuální, nicméně i tak je to dosti velká a zajímavá "cílová skupina" (ano, přesně tak jste, milé dámy, reklamními agenturami nazývány).

Od hormonů k doplňkům stravy

Začátkem devadesátých let minulého století se zdravotní potíže spojené s klimakteriem (přistupuje k nim problematika kardiovaskulárních chorob, pozdější osteoporózy, popřípadě inkontinence a další) začaly léčit hormonální substituční terapií, tzv. HRT nebo lidově "hormony". Ty měly nahradit v organismu "vysychající" zdroj estrogenů. Dávky byly různé, často užívány všeobecně a samospasitelně. Koncem devadesátých let začaly vystupovat na veřejnost zprávy, že tato hormonální terapie není jen prospěšná, ale že může zvyšovat riziko rakoviny a že ani její benefity nejsou tak jasné, jak se původně myslelo. V té době nastoupily na trh různé alternativní přípravky, převážně z přírodních zdrojů. Nejprve z včelích produktů, později se přidala sója a bylinky typu červený jetel či ploštičník. Tyto přípravky začaly získávat na oblibě, mnohé z nich i díky rozsáhlé reklamě, ve které často slibovaly "hory doly". Pracovníci lékáren pak někdy na dotaz "Co byste mi doporučil na návaly horka, nespavost a pocení v noci?" odpovídali např. takto: "Kupte si tento přípravek, dobře se prodává...". Nedoporučovali tedy to, co opravdu funguje, nýbrž to, co se dobře prodává (například díky chytlavé reklamě). Ale je to to samé?

Hledání pravdy

Podobná situace není jen v ČR, ale i v okolních zemích. I proto se jeden rakouský odborník rozhodl, že se tomu "podívá na kloub". Tento odborník se jmenuje Prof. Jungbauer a pracuje na Univerzitě ve Vídni (Biotechnologická fakulta). Pochopil, že má-li něco na klimakterické obtíže fungovat, mělo by to mít podobný mechanismus účinku jako lidský hormon estrogen.

V těle ženy jsou speciální receptory (α- a β-estrogenní receptory), jejichž model vytvořil prof. Jungbauer laboratorně. Pak jednoduše nakoupil v lékárně mnoho krabiček přípravků na klimakterické obtíže a nechal je na své vymodelované receptory působit.

Co je tedy neúčinnější?

Prof. Jungbauer došel se svým týmem k zajímavým závěrům. Svoji práci nakonec publikoval v Časopise rakouských lékárníků a přednesl na mnoha odborných fórech. Jeho práce ukázala, že mezi doplňky stravy jsou nejvíce účinné ty, které obsahují izoflavony (jsou získávány ze sóji nebo z červeného jetele), přičemž účinnější jsou izoflavony z červeného jetele. Vysvětlení je prosté, červený jetel obsahuje izoflavony 4, zatímco sója jen 2. To téměř přesně odpovídalo i porovnání účinnosti přípravků ze sóji a červeného jetele. Červený jetel byl často i více než 2x účinnější než sója. Prof. Jungbauer také překvapivě zjistil, že v Čechách velmi populární ploštičník (cimicifuga) nemá estrogenní účinky. Ale ani červený jetel není jako červený jetel.

Ukázalo se, že jedním z nejúčinnějších přípravků byl přípravek menoflavon, který je vyráběn z červeného jetele rostoucího v čistém vysokohorském prostředí Alp.

Pravda o ceně

Vedle obsahu izoflavonů a jejich původu zjišťujte také doporučené dávkování. Proč? Optimální účinná denní dávka je 40 - 80 mg izoflavonů denně. Některé firmy však na obalech svých produktů místo obsahu izoflavonů udávají množství extraktu, kde skutečný obsah izoflavonů je často i o polovinu nižší! Jiné používají směs izoflavonů z červeného jetele a sóji, prý proto, aby byl přípravek účinnější. Skutečnost je taková, že výrobek pouze "naředily", aby byl levnější. Ze stejných důvodů používají levné čínské extrakty. Pro spotřebitele je orientace velmi složitá, nicméně Prof. Jungbauer došel k jasným a prakticky použitelným závěrům: čistý červený jetel - obsažený v přípravcích menoflavon a Promensil - mnohokrát předčil ostatní v účinnosti.

Pokud se přepočítá cena těchto přípravků na jednu účinnou dávku, vychází dokonce nejlevněji, přestože mají vyšší cenu jednotlivého balení. Jsou totiž tak účinné, že stačí jedna tableta denně, zatímco u mnoha jiných to musí být tablety dvě až tři. Bohužel mnozí výrobci tuto skutečnost na krabičkách svých výrobků neuvádějí. Proto jsou pro spotřebitele tak důležité informace, které získal prof. Jungbauer svým nezávislým měřením. Mohou totiž správnou volbou měsíčně ušetřit až stokoruny.

Závěrem

Když přijdete do lékárny a chcete "něco na návaly...", nepátrejte jen po ceně či počtu tablet v balení, pátrejte po složení, obsahu izoflavonů, jejich původu a doporučeném dávkování. I zdánlivě dražší přípravek se totiž může stát tou na dávku levnější, ale hlavně účinnější volbou. A o to přece jde.